•  Úterý večer – jsme v Daugavpils, pár slov s lidmi na stadiónu, využíváme zázemí a dáváme sprchu. Poslední nákup a na ruské hranice.  V Rusku jsme po půlnoci. Vyřešili jsme administrativní potíže.  Stavíme za hranicí u první benzínky. Cvaknem si domácí slivovice od Málků co jsme dostali na cestu a jdem spát.  Jsem rozhodnutý za každou cenu spát v zastaveném autě, za jízdy si tělo neodpočine a vím, že musím fungovat celý týden.
• Středa –  spíme ze Moskvou u benzinky. Už vím, že máme dost času. Stále si nedovolím na noc opustit auto.
• Čtvrtek –   doklepáváme zbytek trasy a okolo půlnoci jsme 100km od Togliatti. Míjím na místní poměry super hotel. Chvíli váhám, pak to otáčím. Třetí den v autě druhý bez pořádné hygieny. Evropský standart, policajt v recepci hlídá auta na parkovišti.  Jdem do toho. Pak jsem podobný hotel hledal v Togliatti a nenašel.
• Pátek, klídek pohoda, odpočatí a jen pár km. Projíždíme město a snažíme najít solidní zázemí. Večer se snažím usnout a ani ťuk.
• V sobotu ráno Samara ve 4 hodiny přilétá Matěj s celou partou. Jedeme na hotel a chvilku spíme. V poledne na stadion. Zrušený trénink mi dělá radost, šetří mi to spoustu práce. Jedem na prohlídku města. Večer ofic zahájení.
• Neděle –  závody
• Pondělí –  do 2. ráno sedíme v Chicagu. Ve 3 ráno Samara a odlet gončiků,  pak my odjezd domů.
• Úterý – 21.30 Markéta. Nonstop jízda, zastávky jen pro benzín.  

Český tank lt-35, zabavený Wermachtem, v ruském muzeu.. Vyrobilo se jich asi 300ks. Patřili ve své době ke špičkové technice. Vyráběli se v plzeňské Škodovce. Po obsazení republiky je Němci okamžitě obrátili proti Polsku a Francii.

Pavel Kubeš, to on vlastně „spískal“ prohlídku města a vojenského muzea. Ono vojenské muzeum kde dominuje ponorka jde spatřit stejně asi jen v Rusku. Za Pavlem, český cvičný L39 Albatros-nejpoužívanější cvičný letoun na světě. V pozadí administrativní budova  GM-AvtoVAZ  Togliatti

Tolgliatti je továrna obestavěná domy. Vlastně několik měst, je to zvláštní pro Evropana ne moc pochopitelný systém. Stará část je špinavá, smradlavá stoka(po dešti, nenajdete na ulici kanál a vlastně jeden jsme viděli, na kopci). Ta novější je moderní široká a poměrně čistá. Budují si vše znovu a nové, tato  Togliattská pravoslavná katedrála je 5 let stará. 

Pyšně nám ukazovali jeden památník po druhém, měli jsme z toho více méně srandu. Je dobré poznamenat, že bylo 22.srpna. Během pobytu se k nám hlásilo pár týpků co nám vykládali jak sloužili tu v Děčíně tu jinde. Korunu všemu nasadil milicionář, který mi cévkoval za předjíždění na přerušované čáře(ukazoval mi příručku, že to v Rusku neznamená, že můžeš..) Taky sloužil v Čechách chtěl 5000rublů, pak se mu rozsvítilo, že chce koruny, pas mi vrátil za 60eur. 

Památníky během víkendu objíždí svatby. Šířka Volhy je impozantní

Zakladatel města.   Původně Stavropol – Togliatti(po italském komunistovi), o pár km dál město Samara o okolí pohoří Žiguli 

Kulturní program oficiálního zahájení, opravdu se snažili. Všeho bylo dost.. 

Klub Chicago. Oficiální zahájení, proslovy, kulturní program v ruském duchu. 

Dobré, že 

Poslední km před ruskou hranicí. Navigace ukazovala přesně. Později se ukázalo, že mohla být i přesnější. Vyjeli jsme těsně před celnicí po polní cestě. Závora se zvedala po 4 autech, tak po 20minutách. Čekal jsem to daleko horší po loňské Ukrajině. Stejný systém nepochopitelných papírků – křížek, kolečko, čtvereček, vše vyplnit, nejlépe azbukou. Zde měl svou nezastupitelnou funkci a exceloval „Komprž“. Dva problémy, první zelená karta. Nebylo na ní napsáno Rusko. Mávli nad tím rukou(později po telefonátu do pojišťovny se zjistilo, že pojistka je v pořádku, jen měli natištěné formuláře které které se přece musí udat! Nepřál bych zmíněnému ouředníkovi aby v této situaci stál na té celnici vedle mě). Druhý podstatně větší byl technický průkaz, když Matěj udělal řidičák, napsal jsem auto na něj. Z mnoha důvodů. Stejně, jezdí on, jako já a kdo má ruce a nohy. Jenže tady to problém byl jako trám, až mi začalo lepit. 1500km od domova v autě motorky Matěje i Martina s vědomím, že se do Togliatti musim dostat. Nakonec vzali papír a plnou moc napsali sami ať nemáme s policajty v Rusku potíže.. čuměl jsem. V tomto duchu se potom až na jednu vyjímku odvíjela celá cesta. Nikdo si nás ani nevšimnul a myslím tím nikdo. Ani v nejchudší vesnici se nikdo ani neotočil po počmárané cizí dodávce. 

měl jsem pocit dobyvatele, 3500km od domu 

stadion v Togliatti je impozantní svým zázemím, perfektní strojní zařízení v dílnách, tělocvičny, rehabilitace, sauna nebo sál s trampolínou a instruktorem pro nácvik pádů 

Památníky a památníky, je to v nich. Sledoval jsem v televizi pořad o mladíkovi jak pyšně slouží v armádě. Říkal, že v armádě je to jako ve sportu pořádek a disciplína. Myslím, že to je přesná definice, pro ně je armáda sport !! 

Tak tohle Vás čeká za hranicí. S tím jsem počítal, znám z Ukrajiny. Brzy jsme však zjistili, že to je v úsecích kde se staví nové silnice. Jistě, že český chalupář by z ruské sinice byl na mrtvici. Ovšem žužlovci jezdí po Polsku, takže tvrdím, že v Rusku se jezdí lépe. Jsou tam rozmlácené úseky, stejně jako nové dálnice. Je to země příšerných protikladů. 

Hezké, že 

Viděl jsem ho je živí a zdraví, nekecam 

Příjezd do Moskvy je šok. První chvíle v Rusku provází jakási agonie. Jsem prvně v říši zla a nevim co mi tu čeká. Silnice a okolí působí dost depresivně, člověk se učí fungovat v něčem co vůbec nezná. Třeba zjistíte, že nemáte kam jít na záchod, kde se umýt. Vezl jsem 30ti litrový barel, aby mi nedošel ve stepi benzin. Nic takového, benzina po 10ti km. Jenže s Master kartou si leckde můžete tak vytřít….. Neexistuje natankovat a zaplatit. Napřed zaplatit. Jedu 2000km potřebuju plnou, nezájem. Takže bankomat a Ruble, což je kovbojka. Města po x kilomatrech a bankomat je často cizí slovo. Moskva to je však jiný kafe. Lezou Vám oči z důlků. Během 20ti minut se nám nějakým zázrakem podařilo dostat na dohled Kremlu. Sebral jsem odvahu opustit auto a nechat ho samotné. Do zákazu stání na dohled policajtovi co řídil dopravu na křižovatce. Ostatně, tady to bylo to nejošklivější auto široko daleko. Viděl jsem Kreml, Rudé náměstí i Gum.. Kdy to budu mít možnost zase vidět 

i  i tohle je Moskva, z města jsme se dostávali třes 2 hodiny, všude zácpy a silně agresivní řidiči. To co jsem zažil v Rusku na silnicích jsem ještě neviděl. Lidi se cpou jsou agresivní a bezohlední, několikrát se mi stalo, že mi jedno auto předjelo zleva a zároveň po krajnici zprava další. Na silnicích je opravdu nebezpečno. 

Tak tohle jsou místní motoresty. Jsou jich okolo silnice stovky.Nesebrali jsme odvahu tam jíst. Silnice M5 z Moskvy je jakási „route 66“, je hlavní tah na Ural. Znamená obživu pro spoustu lidí okolo žijících. Koupíte tu bačkory, kolo či sušenou rybu, která mi vážně nahnala hrůzu. Stánek se sušenýma příšerama co visí v dešti na provázku a stříká na ně voda od kol, mňam.

ticho před bouří. Vloni jsme ve finále ME byli 4-tí, skončili však ve špitále a sezóna tak skončila.  Z tohoto pohledu je letošní 7. místo a  návrat ve zdraví úspěch.